Makej, makej, makej…

Jo jo uz jsem tu dlouho nic nepridala a proc…to by se dalo shrnout do naprosto jednoduche vety – trosku me to tu lezlo na nervy a nebylo moc co psat, pokud se clovek chtel vyhnout vulgárním vyrazum jako…piiiip…piiip a nebo piiip

Diky bohu tu ale nemam na programu jenom robotu a robotu a dokonce jsem si užívala i trosku o víkendech:

- velikonoce na Vrate s Ajou a Pardubickou lezeckou elitou
- lyzovani v Rakousku na vikend se Zuzkou a chrapajicim Adamem
- na jeden den lyzovacka na Slovinsku…btw. dle doporuceni Mojci pritele jsem vyrazili směr Rogla – maximálně 3 hodky jizdy. Jasne, za 5 hodin jsme tam byli jako na koni. Navíc nam na dalnici malem dosel benzin a Honzík si pak nechal pas na aute…Vam rikam, jsme cestovatelska dvojka, jak vystrizeni z cestovatelského žurnálu.
- opet obed u Mojci a vyzkouseni bajecneho kulinárského umeni Davida…nechapu proc, ale pokazdy když tam prijdu na obed tak odcházím k veceru uplne namol. A to v lepsim pripade, v horsim se necham odvezt drozkou

…no ale hlavne se musim zminit o mem opet bajecne prastenem napadu – rozhodla jsem se reprezentovat meho chlebodárce ve firemnim ½ maratu v Praze v ramci Pražského mezinárodního maratonu…Jo jo je to tak, jsem se uz uplne zblaznila. Diky bohu to nebyl cely ½ maratón, ale jenom jeden usek – krasnych 6 kilasku. Oprava, nebudeme troskarit – presne 6.092km. Stafeta pro 4 a ja jako naprosty nesportovec a nebezec jsem si zamluvila nejkratší usek 5ti kilometříku…Ale ejhle – kolega, aby me premluvil na další beh, me zapsal na poslední usek jako kapitana tymu a opet ejhle ono je to trosku delsi, ale zato se probiha cilovou paskou:) Jasne trosku, když uz clovek ubehne 5 kilometru, tak da i tech 6…tak mi to bylo alespoň vysvetleno. No poctive jsem nacetla odbornou literaturu, koupila podle doporuceni boty za neuveritelne velky peniz (a to prosim byly po sleve), pridala pulso metr na zapesti a hrud, udelala si rozpis mesicni pripravy na beh 5ti kilasku a zacala poctive trapit sve telo. Ještě bych rada podotkla pro svoji obhajobu, ze jsem se rozhodla pro tuto mučírnu hlavne proto, ze Procter mi zaplatil cestu do krasne maticky Prahy a dokonce i hostel na Kampe. tak to i kdybych tech 6 kilasku mela ujit, tak jedu :)

a mam to za sebou…poctive jsem se chodila mesic dopředu trapit, oprava trenovat, na Margaritin ostrov uprosted potucku Dunaje a v sobotu se neskutecne stalo skutecnosti – bezeli jsme naší slavnou stafetu a ja probehla s úsměvem na strhane bilo-rude tvari finálních 100metru po modrem koberci az do cile…a cas? ještě nevim, ale zítra hned zasurfuju na netu a zjistim a samozrejme se pochlubim :)

no kazdopadne i oslava vecer byla vydatna a hodinka spanku opravdu nedostacujici, takze tu ted opet zpet v hlavnim meste čabajek a papriky nabírám sily na další pracovni tyden a hlavne na vikend v Lisabonu s Honzíkem, Mojcou a kulinářem Davidem…urcite budou fotecky a taky pribude nejaky ten radek…Apropo – pridala jsem fotecky z Bruselu u curajiciho chlapecka, cokoladovych pralinek a slizkých musli…tak hodte ocko…

pusu a krasny pondeli vsem
Petula