Krasne nam to opet prsi…a prsi…ale v 6 prestalo, takze odchod v 7 z hostelu stale plati..to je teda dovca. Batuzek na zada, rychle kafco a uz se kluse na zastavku akorat na cas, abychom si pockaly dalsich 15 min na autobus. Odjezd smer Puerto Varga a tam krasny vylet 7km do mestecka Cahuita pres destny prales podel pobrezi…desna romantika a nabeh na prvni vrazdu ceskoslovenskeho razu. Boba byla v lete na filmovem kurzu, bez kamery…ale pred nasi cestou zakoupila vybaveni za skoro 25.000 (puvodni cena skoro 50.000 a je to plne mikrofonu na bluetooth, filtr na snih,…same uzitecne blbosti) a jejim dnesnim heslem bylo – 5 metru pojdu, rozhodim stativ a filmuju…a to neprehanim – vazne kazdych 5 metru! Ale I tak to tam bylo krasne, jakmile jsme se dostaly podel pobrezi – kyc nejvetsi, romantika hadr…az do toho osudoveho okamziku! Nikdy bych tomu neverila, ale ta krasna roztomila opicka dokaze byt pekna svine…verte neverte, napadla nas opice a kousla Marketu! Ale nebudu predchazet udalostem, nebo-li bylo nebylo…kracime si po stezce a najednou vedle nas ve vetvich min 5 opicek. Fotim, nadsena ze zviratek, ale jedna se zacala az neprirozene priblizovat. V okamziku kdy zacala tasit svoje zuby a nahrbila se, tak jsme trosku znejistely a kdyz skocila na Marketu a zarvala svoje tesaky do jeji nohy, tak uz jsme normalne jecely. Nakonec je odehnala vzdy duchapritomna Boba a ja se s krvacejici Marketou odbelhala k mori na plaz osetrit ranu profesionalni peci…ode me. Sok, rikam vam sok a nejlepsi samozrejme byli potom strazci co jsme potkali…nejdriv se asi 5 minut smali, ze jsme videly poprve v zivote opicku v prirode a ne v zoo a pak nam s naprosto kamenou tvari rekli, ze prece kazde male dite vi, ze je staci odehnat..jak jednoduche. No kazdopadne po operaci jsme kazda vzaly do ruky klacek, Boba vepredu, ja zavirala vypravu a rychlym tempem padily pryc:) ted uz se tomu smejeme, ale v tu chvili nic moc zabava to nebyla …
Cilem cele trasy je mestecko Cahuita a tam jsem se konecne dockala – uvidela jsem sveho prvniho skutecneho surfare. No uz taky bylo na case, vlny vsude, krasne kulate a prkna nikde, krome strech projizdejicich aut. Rychle jsme zdlably hambac na autobusaku a s jeste zbytky v ruce dobehly autobus. V Puerto jsme si vyzvedly auticko, narvaly tam narustajici batohy (coz nechapu, ale asi se mi tam to obleceni rozmnozuje) a trada na dalsi destinaci.
Nakonec jsme zmenily plan – nebudeme se vracet do San Jose, ale vezmeme to spodem pres Turrialba. Turrialba prijemne prekvapila, je to takove ospale mestecko pod horama (vulkanem) a strasne mile. Hostylek doporuceny obema chytryma knizkama se ukazal jako zatim nejlepsi volba a veca byla opet lahodna (a dokonce uz I cenove prijatelnejsi) a tudiz samozrejme desne nezdrava. Operace na pokoji s pomoci zelene tekutiny. Timto bych chtela podekovat mamce, ze mela tak genialni napad mi tu tekutinu pridat do batuzku. ..Dekuji jmenem svym i Markety
Jeste pivko pro dobre spani a na kute. Rano opet brzky budicek:)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat