Dnes vracime Nisanka a zaciname opravdovy batuzkarsky vylet. Spolecnost vedle letiste v Liberii jsme nasly za necelou pul hodku, vse predaly a oni nas dokonce jeste hodili autickem az na autobus. Rychle utraceni poslednich mistnich penez za snidani a uz sedime v autobuse smer hranice.
V autobuse vedle me sedela americanka Magan a po konzultaci s holkama jsem s radosti dospela k nazoru, ze to opravdu neni jenom muj dojem – ona je opravdu neuveritelne ukecana. Kdyz pri ceste nezabralo ani to, ze jsem si vzala knizku a jako ze si bych si rada cetla…a ona porad neco vypravela, kde byla, jak zije, co dela (mimochodem ani jednou za ty 2 hodky nepadla otazka smer ma osoba, nebo holky)…tak jsem demonstativne usnula…mozna stale neco brebentila, ale ja uz byla davno v risi snu:)
Prechod hranic je zazitek sam o sobe. Autobus zastavi na strane Kosta Riky, prvni dlouha fronta na razitko o vystupu ze zeme (krasavice mi ho dala na jedinou stranku pasu, ktera je urcena pro uredni ucely) a uz se slape…asi tak kilak smer hranice na strane Nikragui. Tam jsme si opet vystaly frontu, zaplatily vstupni poplatek 7$, nekolikrat odmitly mistni vekslaky a zamenily dolary v bance za rohem. System autobusu na cestu dal je bohuzel dost chaoticky I presto ze jich tam bylo asi 20 s ruznou cilovou destinaci, tak jsme za opet nesmyslny poplatek opustily budovu a vydaly se do ulic vedle hranice chytit si taxi. Smlouvani se tu asi moc nenosi, ale I tak jsme cenu stahly o 8$ a bez problemu se dostaly do pristavu u jezera Nikaragua. Tady jsme se “zbavily” Megan, kdy preletla za dalsima batuzkarema a uz se jich nepustila.
Lod ani moc nehazela a pomalicku nas priblizovala k ostovu Ometepe a dvou majestatnim vulkanum. Oba vypadaji jak kopie, kdy Conception je o par metru vyssi (zhruba 1600m) a Maderas je na vrcholu useknuty s jezerem (1390m).
Po prijezdu opet zvitezilo nase line ja a vzali jsme si taxi. Autobus do naseho mestecka bude trvat 3 hodky (zhruba 25km) a taxi “pouze” 1,5h za 25$. Jeste ze jsme tak udelaly, cesta je tu priserna, krome 5km kvalitni silnice, a nemusely jsme slapat dalsi kilometr od zastavky k farme, kde budeme par dni vegetovat a oslavime vanoce. Maca zamluvila snad nejklidnejsi misto na ostrove – organickou farmu Finka Magdalena. Mame pokojik s rozkladacim luzkem (kupodivu pohodlne a nadherne se na nem spalo) za 3$ na osobu. Ale ten klid a hvezdy…
neděle 27. prosince 2009
UT presun k Pacifiku – zoologicka vyprava kolem jezera Arenal
Vulkan je stale schovan v mlze, tak jsme se rozhodly opet vse zabalit do nasich narustajicich batohu a posunout se o par desitek kilometru dal. Dnesni den bych nazvala “poznavani mistni divociny a zvirat na podel silnice”. Kolem jezera Arenal jsme potkaly mravenecniky, operence a dalsi opice. To ony, ne Boba, zavinili mirnou kolizi na silnici. Je sice pravda, ze by bylo mozna vhodne nezastavovat prudkym zabrzdenim pokazde, kdy jsme zahlidly zivouciho tvora v okolnich korunach, ale ty panove za name a hlavne ti dalsi za nima si proste meli davat vetsi pozor, jinak by do sebe nenabouraly…elegantne jsme otocily auto, zastavily u tech opic, nafotily a projely zpatky kolem stale diskutujicich ridicu.
Cestou kolem jezera jsem navic mela pocit, ze jsme se presunuly mavnutim kouzelneho protku o tisice kilometru zpet do Evropy. Z niceho nic na nas vykouknul hotylek ze Svycarskych kopcu (i mala lanovka vedle neho byla) a zastavily jsme na zakusek v Nemecke cukrarne, kde podavali i kvasnicove pivko.
Pred mestem Liberie, kde mame zitra vratit nase priblizovadlo, dostala Boba uplne genialni napad – zajet k pacifiku necelych 35km od mesta. Liberii jsme profrcely a mirime na mestecko Playa de Coco u Pacifickeho oceanu.
Je to letovisko turistu, kam na zimu jezdi “snow birds” z USA a Kanady. Neni divu, mezinarodni letiste je necelych 35km od plaze a nizkorozpoctove letecke spolecnosti uz tutu destinaci maji mezi pravidelnymi linkami. Bohuzel i cena (a kvalita, v negativnim slova smyslu) je vysledkem teto invaze. I kdyz nepochopitelne dlouhodove pronajmy nebo dokonce koupe apartmanu a baracku je v relativne dobre cenove hladine. Maly 2+1 v rezortu vyjde na zhruba 90.000$. Po pul hodiny hledani podle meho pruvodce (hruza hruza, musim tam napsat, ze jejich doporucene, zarucene nejlepsi ubytko neexistuje a nikdy ani neexistovalo) jsme si vzaly chatky za 10$ kazda na noc. Cena tu opravdu neni umerna kvalite a doufam, ze todle bylo to nejhorsi kde jsem musela slozit hlavu na noc. Nevadi nic – vzdy existuje nahradni reseni a to se dnes jmenovalo mistni palenka Guaro.
Po koupi a relaxu na plazi jsme se vydaly hledat restauraci a snad si konecne dneska dame i nejaku tu morskou potvoru. Nedaly – financne se to fakt nedalo a tak jsme skoncily v mistnim trosku zastrceneme, ale asi nejvyhlasenejsim, anglickem baru Crazy Loko a ja mela karbanatek a bramborovou kasi…a Guaro, spoustu Guara. Mistni palenka (4 brka, jak ji prezdivaji) je pije ale tequila s citronem a soli, ale je jemnejsi a lahodnejsi. Potom co jsme se zeptaly pani na baru, jak se to vlastne pije, se opravdu od srdce zasmala a dala nam jednu rundu na ucet podniku :) Dokonce jsme mely I tu cest se seznamit s mistni ikonou Rikim, clovickem jehoz rodina tu vlastni pulku mestecka, a jeho kamosem Fadem, ktery byl opravdu velmi “vesely” a neustale me presvedcoval, ze Marketa je to nejkrasnejsi co na svete videl.
Mise dne splnena – 6 panacku nam zarucily klidny spanek i v tech postelych.
Opravdu genialni napad se odchylit od planu a zastavit tu – necekane akce prinasi necekane zazitky v podobe pohodoveho vecera a konecne jsme I zakalily a sli spat po 10 vecer :)
Cestou kolem jezera jsem navic mela pocit, ze jsme se presunuly mavnutim kouzelneho protku o tisice kilometru zpet do Evropy. Z niceho nic na nas vykouknul hotylek ze Svycarskych kopcu (i mala lanovka vedle neho byla) a zastavily jsme na zakusek v Nemecke cukrarne, kde podavali i kvasnicove pivko.
Pred mestem Liberie, kde mame zitra vratit nase priblizovadlo, dostala Boba uplne genialni napad – zajet k pacifiku necelych 35km od mesta. Liberii jsme profrcely a mirime na mestecko Playa de Coco u Pacifickeho oceanu.
Je to letovisko turistu, kam na zimu jezdi “snow birds” z USA a Kanady. Neni divu, mezinarodni letiste je necelych 35km od plaze a nizkorozpoctove letecke spolecnosti uz tutu destinaci maji mezi pravidelnymi linkami. Bohuzel i cena (a kvalita, v negativnim slova smyslu) je vysledkem teto invaze. I kdyz nepochopitelne dlouhodove pronajmy nebo dokonce koupe apartmanu a baracku je v relativne dobre cenove hladine. Maly 2+1 v rezortu vyjde na zhruba 90.000$. Po pul hodiny hledani podle meho pruvodce (hruza hruza, musim tam napsat, ze jejich doporucene, zarucene nejlepsi ubytko neexistuje a nikdy ani neexistovalo) jsme si vzaly chatky za 10$ kazda na noc. Cena tu opravdu neni umerna kvalite a doufam, ze todle bylo to nejhorsi kde jsem musela slozit hlavu na noc. Nevadi nic – vzdy existuje nahradni reseni a to se dnes jmenovalo mistni palenka Guaro.
Po koupi a relaxu na plazi jsme se vydaly hledat restauraci a snad si konecne dneska dame i nejaku tu morskou potvoru. Nedaly – financne se to fakt nedalo a tak jsme skoncily v mistnim trosku zastrceneme, ale asi nejvyhlasenejsim, anglickem baru Crazy Loko a ja mela karbanatek a bramborovou kasi…a Guaro, spoustu Guara. Mistni palenka (4 brka, jak ji prezdivaji) je pije ale tequila s citronem a soli, ale je jemnejsi a lahodnejsi. Potom co jsme se zeptaly pani na baru, jak se to vlastne pije, se opravdu od srdce zasmala a dala nam jednu rundu na ucet podniku :) Dokonce jsme mely I tu cest se seznamit s mistni ikonou Rikim, clovickem jehoz rodina tu vlastni pulku mestecka, a jeho kamosem Fadem, ktery byl opravdu velmi “vesely” a neustale me presvedcoval, ze Marketa je to nejkrasnejsi co na svete videl.
Mise dne splnena – 6 panacku nam zarucily klidny spanek i v tech postelych.
Opravdu genialni napad se odchylit od planu a zastavit tu – necekane akce prinasi necekane zazitky v podobe pohodoveho vecera a konecne jsme I zakalily a sli spat po 10 vecer :)
PO – La Fortuna a letani v korunach stromu
A opet nas pocasi nezklamalo a prsi. Jeste, ze jsme tentokrat pri zamlouvani vyletu poslechly nase lenosive ja a zamluvily dalsi dobrodruzstvi az na 11. Dneska si na 2 hodky zkusime, jak se mela Jane a Tarzan v korunach stromu – ceka nas Canopy tour, jedna z hlavnich atrakci teto oblasti. Pred 11 nas vyzvednul minibus, kde jsme podepsali, ze samozrejme neseme plne riziko a nebudeme zalovat spolecnost, kdyby se neco stalo…a uz se jelo. Dest se rozhodl, ze dneska urcite neprestane, tak plastenky na sebe, dobre botky, sedak, helma a uz se cele natesene vydavame na cvicne lano. Canopy tour, neco co bohuzel asi nebude mozne prenest k nam, znamena “letani” mezi korunamy stromu na natazenych lanech. Zavesi vas na kladku, dostane specialne upravenou kozenou rukavici na brzdeni a uz se frci po lane. Nejdelsi byla 460m a byl to opravdu mazec – jak rychlosti, tak zazitkem.
Soucasti byl i “tarzani skok”, takova mala neskodna houpacka, na ktere jsem opet trosku predvedla sve herecke schopnosti a malinko se zabala. Ja to rikam porad, ze se bojim vysek. Navazou vas na 2 lana, natahnou je tak, ze jsem mela pocit, ze musim z toho stupne odletet, pak otevrou vratka (jedinou oporu nad propasti) a pusti vas rovnou dolu..huaaaaaaaaaaaa a uaaaaaaaaa zpatky a pak se clovek pekne houpe nekolik metru tam a zpet, dokud ho nechyti za nohy a nezastavi….naaaaadhera a timto se omlouvam vsem clenum vypravy, ktere jsme svym hereckym vykonem na zacatku trosku vystrasila…bylo to neuveritelne a meli to zkusit
Cely vylet nas nakonec vysel na 35$ a to diky uzasne slecne z hostelu, ktera nam to nauctovala se studnetskou slevou (ja porad rikam, ze vypadame dobre holky) a musim tu spolecnost jenom doporucit Ecoglide – servis i to pivko na konec na ucet podniku byl na 1.
Odpoledne, kdyz jsme se loudaly mestem a hledaly restauraci s polevkou (skoro ukol hodny Sherlocka) se nad nami pocasi slitovalo a mraky se rozestoupily…a ukazaly vulkan. Naskocily jsme do naseho kovoveho ore a padily smer k vulkanu, kde se da v noci pozorovat vytryskujici lava. Dorazily jsme, nastrikaly se repelentem proti otravnym komarum, pripravily nadobicko (ja fotak, boba kameru) a cekaly na setmeni…videly jsme to – zahledly jsme jeden maly prdik cervene lavy na cernajicim se vulkanu a…ani jedna to nemame zachycene – jako spravne profesionalky, jsme se zakecaly a nic nenatocily, ani nevyfotily…
Po navratu jsme si daly chill out pohodu vecer na hostelu (diky bohu za nas svetly okamzik mysli a rozhodnuti zustat tady) a v ramci happy hour vyzkousely mistni poklad – palenku Guaro. Sice zatim pouze v koktejlu Arenal, ale uz tady jsme vycitily silny potencial teto palenky.
Poznamka – dnes jsem dospela k zasadnimu rozhodnuti – uz budu kupovat pouze Lonely Planet jako pruvodce. Mam tu s sebou i ceskou verzi Rough Guide a jsem s nim velmi nespokojena. Neda se v nem vyznat (ovlivnene strukturovanym lonely planet) a navic tam pulka informaci chybi.
Soucasti byl i “tarzani skok”, takova mala neskodna houpacka, na ktere jsem opet trosku predvedla sve herecke schopnosti a malinko se zabala. Ja to rikam porad, ze se bojim vysek. Navazou vas na 2 lana, natahnou je tak, ze jsem mela pocit, ze musim z toho stupne odletet, pak otevrou vratka (jedinou oporu nad propasti) a pusti vas rovnou dolu..huaaaaaaaaaaaa a uaaaaaaaaa zpatky a pak se clovek pekne houpe nekolik metru tam a zpet, dokud ho nechyti za nohy a nezastavi….naaaaadhera a timto se omlouvam vsem clenum vypravy, ktere jsme svym hereckym vykonem na zacatku trosku vystrasila…bylo to neuveritelne a meli to zkusit
Cely vylet nas nakonec vysel na 35$ a to diky uzasne slecne z hostelu, ktera nam to nauctovala se studnetskou slevou (ja porad rikam, ze vypadame dobre holky) a musim tu spolecnost jenom doporucit Ecoglide – servis i to pivko na konec na ucet podniku byl na 1.
Odpoledne, kdyz jsme se loudaly mestem a hledaly restauraci s polevkou (skoro ukol hodny Sherlocka) se nad nami pocasi slitovalo a mraky se rozestoupily…a ukazaly vulkan. Naskocily jsme do naseho kovoveho ore a padily smer k vulkanu, kde se da v noci pozorovat vytryskujici lava. Dorazily jsme, nastrikaly se repelentem proti otravnym komarum, pripravily nadobicko (ja fotak, boba kameru) a cekaly na setmeni…videly jsme to – zahledly jsme jeden maly prdik cervene lavy na cernajicim se vulkanu a…ani jedna to nemame zachycene – jako spravne profesionalky, jsme se zakecaly a nic nenatocily, ani nevyfotily…
Po navratu jsme si daly chill out pohodu vecer na hostelu (diky bohu za nas svetly okamzik mysli a rozhodnuti zustat tady) a v ramci happy hour vyzkousely mistni poklad – palenku Guaro. Sice zatim pouze v koktejlu Arenal, ale uz tady jsme vycitily silny potencial teto palenky.
Poznamka – dnes jsem dospela k zasadnimu rozhodnuti – uz budu kupovat pouze Lonely Planet jako pruvodce. Mam tu s sebou i ceskou verzi Rough Guide a jsem s nim velmi nespokojena. Neda se v nem vyznat (ovlivnene strukturovanym lonely planet) a navic tam pulka informaci chybi.
NE prejezd z hor k dalsimu dobrodruzstvi
Rano jsme si pro jistotu opet vstaly na 6, to abysme nevysly ze cviku, a vyrazily smer nova dobrodruzstvi a cast Kosta Riky. Bohuzel nas asi ceka cely den auto a nekonecna cesta pred nami, mirime smer Arenal vulkano narodni park. Kdyz nam to pocasi a casovy dojezd da, vyrazime jeste cestou na maly vylet do parku POAS za aktivni sopkou…
Tak nedal – bohuzel jsme se cestou pres San Jose tak ztratily, ze se to nedalo zvladnout. Navic vsude doporucuji se tam podivat pred 10 dopoledne, jinak je sance na zahlidnuti vulkanu rovna minumalne nule. Ale na nasi obranu musim dodat, ze se tu proste nikde nepouzivaji znacky a ukazatele. Mistni se asi ridi sluncem a mechem na severni strane. V teto teorii me utvrdilo mestecko za San Jose, kde jsme vyhazovaly Lieke…aha, ja jsem jeste nepsala o Lieke, nasi nove spolucestovatelce na 5 dni. Kdyz jsme si vyzvedaly autiko, tak jsme ji potkaly v hostelu. V navalu euforie, ze opet cestujeme a mame dovolenou, jsme ji navrhly at se k nam prida a tak s nama cestovala skoro pres pulku zeme. Nevim jestli je to mnou, ale ta holka mi za chvilku zacala bohuzel trosku lezt na nervy. Prohlasila o nas, ze je videt ze musime mit stresovou praci, protoze jsme jeste porad cely vystresovany a nekam spechame, neposedime a vse musi byt hned. Ona cestuje uz pres 4 mesice a celkem ma pul roku na cely svet (byla v Asii, Fiji, Novy Zeland a ted tady) a pry se uz tak vyklidnila, ze ji nic takoveho nemuze vykolejit. Bohuzel si ale myslim, ze flegmaticnost se nemuze zamenovat s blbosti…
La Fortuna – mestecko pod stale aktivnim vulkanem u jezera Arenal. Trosku narocnejsi najit ubytko v ramci naseho ocekavani a penezenky…nakonec jsme vybraly nejdrazsi, ale nejhezci 5hvezdickovy hostel s uzasnym zazemim – bazen, bar, wifi,…a happy hour po cely vecer mimochodem jsme se sem vratily na druhy pokus, po tom co jsme objely cele mestecko a uznaly, ze si radeji priplatime.
Ale tresinkou na dortu byl vecerni program – vyrazily jsme do mistnich termalnich lazni Baldi (vstup 22$), kde jsme si jeste priobjednaly vecu za 5$ bufet styl, kde jsem nejvice ocenila cokoladovou fontanku s misou jahod…uzasne…ne - nejuzasnejsi vec pro nase unavene svaly…vsechny jsem si namasirovala proudem vody a rozlezely se, tak ze jsem pri veceri chodila jak 80 leta babca, co sedela vedle nas…lazne (krome jidla) romantika nevetsi – sedite v bazenu o teplote 38stupnu, kolem palmy a hraje salza a do toho pada mirny osvezujici dest. Jeste koktejl do ruky a uz by me odtamtud nikdo nedostal.
Poznamka na konec – do Kosta Rice urcite doporucuji si pronajmout autiko. Sice je to trosku narocnejsi financne, ale poskytuje to neuveritelnou flexibilitu a moznost si pribrzdil. Sice silnice nejsou vzdy v ukazkovem a tomu se I prizpusobuji rychlostni limity, ale ta volnost ze k nezaplaceni. Jak jinak bychom meli moznost si zastavit u silnice, stahnout okenko a dostak cerstvy kokos s brckem k osvezeni :)
Tak nedal – bohuzel jsme se cestou pres San Jose tak ztratily, ze se to nedalo zvladnout. Navic vsude doporucuji se tam podivat pred 10 dopoledne, jinak je sance na zahlidnuti vulkanu rovna minumalne nule. Ale na nasi obranu musim dodat, ze se tu proste nikde nepouzivaji znacky a ukazatele. Mistni se asi ridi sluncem a mechem na severni strane. V teto teorii me utvrdilo mestecko za San Jose, kde jsme vyhazovaly Lieke…aha, ja jsem jeste nepsala o Lieke, nasi nove spolucestovatelce na 5 dni. Kdyz jsme si vyzvedaly autiko, tak jsme ji potkaly v hostelu. V navalu euforie, ze opet cestujeme a mame dovolenou, jsme ji navrhly at se k nam prida a tak s nama cestovala skoro pres pulku zeme. Nevim jestli je to mnou, ale ta holka mi za chvilku zacala bohuzel trosku lezt na nervy. Prohlasila o nas, ze je videt ze musime mit stresovou praci, protoze jsme jeste porad cely vystresovany a nekam spechame, neposedime a vse musi byt hned. Ona cestuje uz pres 4 mesice a celkem ma pul roku na cely svet (byla v Asii, Fiji, Novy Zeland a ted tady) a pry se uz tak vyklidnila, ze ji nic takoveho nemuze vykolejit. Bohuzel si ale myslim, ze flegmaticnost se nemuze zamenovat s blbosti…
La Fortuna – mestecko pod stale aktivnim vulkanem u jezera Arenal. Trosku narocnejsi najit ubytko v ramci naseho ocekavani a penezenky…nakonec jsme vybraly nejdrazsi, ale nejhezci 5hvezdickovy hostel s uzasnym zazemim – bazen, bar, wifi,…a happy hour po cely vecer mimochodem jsme se sem vratily na druhy pokus, po tom co jsme objely cele mestecko a uznaly, ze si radeji priplatime.
Ale tresinkou na dortu byl vecerni program – vyrazily jsme do mistnich termalnich lazni Baldi (vstup 22$), kde jsme si jeste priobjednaly vecu za 5$ bufet styl, kde jsem nejvice ocenila cokoladovou fontanku s misou jahod…uzasne…ne - nejuzasnejsi vec pro nase unavene svaly…vsechny jsem si namasirovala proudem vody a rozlezely se, tak ze jsem pri veceri chodila jak 80 leta babca, co sedela vedle nas…lazne (krome jidla) romantika nevetsi – sedite v bazenu o teplote 38stupnu, kolem palmy a hraje salza a do toho pada mirny osvezujici dest. Jeste koktejl do ruky a uz by me odtamtud nikdo nedostal.
Poznamka na konec – do Kosta Rice urcite doporucuji si pronajmout autiko. Sice je to trosku narocnejsi financne, ale poskytuje to neuveritelnou flexibilitu a moznost si pribrzdil. Sice silnice nejsou vzdy v ukazkovem a tomu se I prizpusobuji rychlostni limity, ale ta volnost ze k nezaplaceni. Jak jinak bychom meli moznost si zastavit u silnice, stahnout okenko a dostak cerstvy kokos s brckem k osvezeni :)
SO Chirripo …dosazeni vrcholu
Prijemna noc, zahrabana ve spacacku, ani nebyla ocekavana zima (pry byva az 0) a ve 4 opet budicek. Nejvetsi zazitek ovsem bylo nandavani cocek za svitu celovky v uplne cerne koupelne… prekvapive mi to slo lip nez za dne:)
V 5 rano vyrazime, trosku bloudeni, kam vlastne jit a za svitu celovek jsme vyrazily smer vrchol, jeste 5 km a jsme na 3820m. Ufff narocne, ale jsme tam…jsme na nejvyssim vrcholu Kosta Riky Chirripo. Vyled bohuzel nic moc, nevidime ani jedno more, ani pacifik, ani karibik, zato tam poradne fuci a je pekna zima. Fotecka Zofika na pamatku a padime dolu…no padime, v ramci moznosti se sineme smer chatka. Tam poradna snidane a ted opravdu frcime smer dolu, do civilizace….kam jsme dorazily po opravdu upornych 7 hodinach…tak a dneska uz toho mam dost, 25km v nohach, skoro 2300m prevyseni a uz se nehnu nikam max. do sprchy a na bar.
Ale nejhorsi nas teprve cekalo – zjisteni, ze u nas v hotelu nemaji licenci na prodej alkoholu!!! Takze to tak ocekavane pivko nebude…neeeeeeeeeeeeee….jeste ze mam v batuzku Jacka a kolu nam uz prodaji. Oslavicku akorat trosku zkazil okamzik, kdy dorazili nasi cesti kamarade na libankach a jejich 20ti kilovy batoh takla ona a ne on. Zradilo ho koleno a jesli bychom je nehodily do hotelu…rady, ale bohuzel vsechny, hlavne ridicka, jsme pozily. Ale cech se nikdy neztrati – premluvily jsme nase nove polske sousedy vedle v pokoji a jejich tatka je tam hodil…o jak jsme uzasne organizatorky.
Male AHA dne – samotne Chirripo a dosazeni, konecne to tolika utrapach, vysneneho konce me moc “netankovalo”. Bylo to krasne, o tom zadna, ale cesta nahoru, spani na chaloupce a ty dva dny byla vetsi zabava a zazitek nez tech 5 min na samotnem vrcholu 3800m nad morem.
V 5 rano vyrazime, trosku bloudeni, kam vlastne jit a za svitu celovek jsme vyrazily smer vrchol, jeste 5 km a jsme na 3820m. Ufff narocne, ale jsme tam…jsme na nejvyssim vrcholu Kosta Riky Chirripo. Vyled bohuzel nic moc, nevidime ani jedno more, ani pacifik, ani karibik, zato tam poradne fuci a je pekna zima. Fotecka Zofika na pamatku a padime dolu…no padime, v ramci moznosti se sineme smer chatka. Tam poradna snidane a ted opravdu frcime smer dolu, do civilizace….kam jsme dorazily po opravdu upornych 7 hodinach…tak a dneska uz toho mam dost, 25km v nohach, skoro 2300m prevyseni a uz se nehnu nikam max. do sprchy a na bar.
Ale nejhorsi nas teprve cekalo – zjisteni, ze u nas v hotelu nemaji licenci na prodej alkoholu!!! Takze to tak ocekavane pivko nebude…neeeeeeeeeeeeee….jeste ze mam v batuzku Jacka a kolu nam uz prodaji. Oslavicku akorat trosku zkazil okamzik, kdy dorazili nasi cesti kamarade na libankach a jejich 20ti kilovy batoh takla ona a ne on. Zradilo ho koleno a jesli bychom je nehodily do hotelu…rady, ale bohuzel vsechny, hlavne ridicka, jsme pozily. Ale cech se nikdy neztrati – premluvily jsme nase nove polske sousedy vedle v pokoji a jejich tatka je tam hodil…o jak jsme uzasne organizatorky.
Male AHA dne – samotne Chirripo a dosazeni, konecne to tolika utrapach, vysneneho konce me moc “netankovalo”. Bylo to krasne, o tom zadna, ale cesta nahoru, spani na chaloupce a ty dva dny byla vetsi zabava a zazitek nez tech 5 min na samotnem vrcholu 3800m nad morem.
neděle 20. prosince 2009
PA Den 5 - vylez do “zakladniho tabora” Chirripo 3400m
Uffff…uffff…na to nejde nic jineho napsat - to byl ale vyslap a krasa zaroven :) Rano budicek ve 4, nemohla jsem vubec dospat natesenim a porad se probouzela, ono taky jit spat v 6 vecer je i na me trosicku brzo a pak takovy budicek…jeste ze tu je ten casovy posun o 7 hodin, ktery mi to vsechno ulehcuje…
Nastup na vylet v 1520m a konec po 8 hodinach v 3400m. Fakt jsem si sahala pres den blizko dna, ale cesta to byla nadherna…do 7 kilometru je snad nejvetsi vyskovy rozdil, ale clovek je tak nateseny, ze uz je na ceste a jeste ma i dokonce nejakou tu energii, ze ty nabihajici metry ani nevnima. Na 7km je chatka s vodou na odpocinek a pak to zacina…8 az 10km je prvni cast, co vyzkousi vasi vuli se chtit dostat nahoru. Po 10km se najednou objevite nad mraky a uprosted slunickem zalitou krajinou. Je to nepopsatelny pohled, bohuzel celou krajinu uz 3x za poslednich 10 let napadl pozar, takze vetsina stromu je cerna a ohorela, ale prave to dava celemu vyhledu takove kouzlo…pod vami je zeleny prales zality mlhou a nad vami slunickem zalita spalena krajina castecne se uz zelenajici a horko…bohuzel cela idila konci kolem 12,5 km, kde je dalsi moznost si natocit vodu a pak to zacina…nejhorsi usek cele cesty..ja bych to popsala – 10 metru chuze, 5 minut vydychavani se…pak ale konecne prijde cilovy 14.5 km a 3400m.n.m a chata, kde cesta pro dnesni den konci. HURAAAAA…je to pohodova chaticka v horach, kde elektrika jde jenom par hodin za den, tece pouze studena voda z hadice misto sprchy a vari se pouze z prinesenych zasob (a vlastni plyn, ktery jsme nemeli, ale vyzebraly ho z mileho ceskeho paru na libankach). Jediny co me trosku zarazilo byl internet – chaticka i podminky prijemne pro zmenu primitivni, ale hlavne ze tam funguje internet …prasteny…kam ta civilizace az dosahla…
Mnam ohrata plechovka fazoli na vecu a “uz” v 6 jsem uz byla zachumlana do sveho noveho mini spacacku a chystala se na zaslouzeny spanek…vsak zitra zase vstavame v nekrastansky 4 rano…
Poznamka – ten vylet bych urcite kazdemu doporucila,cestou se prales postupne meni a krajina je nepopsatelne krasna…za tu drinu to rozhodne stoji
Nastup na vylet v 1520m a konec po 8 hodinach v 3400m. Fakt jsem si sahala pres den blizko dna, ale cesta to byla nadherna…do 7 kilometru je snad nejvetsi vyskovy rozdil, ale clovek je tak nateseny, ze uz je na ceste a jeste ma i dokonce nejakou tu energii, ze ty nabihajici metry ani nevnima. Na 7km je chatka s vodou na odpocinek a pak to zacina…8 az 10km je prvni cast, co vyzkousi vasi vuli se chtit dostat nahoru. Po 10km se najednou objevite nad mraky a uprosted slunickem zalitou krajinou. Je to nepopsatelny pohled, bohuzel celou krajinu uz 3x za poslednich 10 let napadl pozar, takze vetsina stromu je cerna a ohorela, ale prave to dava celemu vyhledu takove kouzlo…pod vami je zeleny prales zality mlhou a nad vami slunickem zalita spalena krajina castecne se uz zelenajici a horko…bohuzel cela idila konci kolem 12,5 km, kde je dalsi moznost si natocit vodu a pak to zacina…nejhorsi usek cele cesty..ja bych to popsala – 10 metru chuze, 5 minut vydychavani se…pak ale konecne prijde cilovy 14.5 km a 3400m.n.m a chata, kde cesta pro dnesni den konci. HURAAAAA…je to pohodova chaticka v horach, kde elektrika jde jenom par hodin za den, tece pouze studena voda z hadice misto sprchy a vari se pouze z prinesenych zasob (a vlastni plyn, ktery jsme nemeli, ale vyzebraly ho z mileho ceskeho paru na libankach). Jediny co me trosku zarazilo byl internet – chaticka i podminky prijemne pro zmenu primitivni, ale hlavne ze tam funguje internet …prasteny…kam ta civilizace az dosahla…
Mnam ohrata plechovka fazoli na vecu a “uz” v 6 jsem uz byla zachumlana do sveho noveho mini spacacku a chystala se na zaslouzeny spanek…vsak zitra zase vstavame v nekrastansky 4 rano…
Poznamka – ten vylet bych urcite kazdemu doporucila,cestou se prales postupne meni a krajina je nepopsatelne krasna…za tu drinu to rozhodne stoji
Den 4 CT 17.12 Cesta do Nar. Parku Chirripo
Dneska pohodicka – silnice pred nami, silnice za nami a lesy okolo nas…po obou stranach. Rano budicek opet v 7 (nechapu kdo to vymyslel, ja urcite ne), ranni rozcvicka v podobe prochazky mesteckem, cerstve ovoce nasekane Bobou na snidani (jeste ze ji tu mame) a hura opet vse naskladat do Nisanu a jedem.
Jako nejvetsi sportovni vykon cele vypravy batohem po stredni americe mame vytycene zdolat nejvyssi vrchol Kosta Riky – Chirripo 3819m. Dnes jsme dorazily do upati, zakoupily vstup na zacatku a pak se cestou necestou (no spise to druhe) poslednich 5 km dosouraly autikem k poslednimu hostelu Uran na ceste. Jestli Nisanek prezije todle, tak uz vsechno. Zde se naposled clovek setka s civilizaci a pak ho ceka akorat pot a drina a vyslap na chatu v 3.400metrech. Tam se prespi a druhy den uz “jenom” 2 hodky na vrchol, pokud mozno zacit uz ve 3 rano, aby se stihl vychod slunce. Jo jenom pro predstavu my zaciname rano v 1.520. A kdyz rikam rano, tak to taky tak myslim, plan je v 4.30 jit na snidani…uffff…a dvojnasobne ufff pro me, pac me chytla nejaka alergie na slunicko a mam oblicej I ruce cele opuchle. Proste kocka :) takze ja se cely den dopuju lekama na alergii a v aute, jako navigator, jsem bojovala (ne vzdy uspesne) se spankem.
Takze zitra a pozitri jsme nahore na hore…
Jako nejvetsi sportovni vykon cele vypravy batohem po stredni americe mame vytycene zdolat nejvyssi vrchol Kosta Riky – Chirripo 3819m. Dnes jsme dorazily do upati, zakoupily vstup na zacatku a pak se cestou necestou (no spise to druhe) poslednich 5 km dosouraly autikem k poslednimu hostelu Uran na ceste. Jestli Nisanek prezije todle, tak uz vsechno. Zde se naposled clovek setka s civilizaci a pak ho ceka akorat pot a drina a vyslap na chatu v 3.400metrech. Tam se prespi a druhy den uz “jenom” 2 hodky na vrchol, pokud mozno zacit uz ve 3 rano, aby se stihl vychod slunce. Jo jenom pro predstavu my zaciname rano v 1.520. A kdyz rikam rano, tak to taky tak myslim, plan je v 4.30 jit na snidani…uffff…a dvojnasobne ufff pro me, pac me chytla nejaka alergie na slunicko a mam oblicej I ruce cele opuchle. Proste kocka :) takze ja se cely den dopuju lekama na alergii a v aute, jako navigator, jsem bojovala (ne vzdy uspesne) se spankem.
Takze zitra a pozitri jsme nahore na hore…
ST 16.12 Den 3 Narodni park Cahuita
Krasne nam to opet prsi…a prsi…ale v 6 prestalo, takze odchod v 7 z hostelu stale plati..to je teda dovca. Batuzek na zada, rychle kafco a uz se kluse na zastavku akorat na cas, abychom si pockaly dalsich 15 min na autobus. Odjezd smer Puerto Varga a tam krasny vylet 7km do mestecka Cahuita pres destny prales podel pobrezi…desna romantika a nabeh na prvni vrazdu ceskoslovenskeho razu. Boba byla v lete na filmovem kurzu, bez kamery…ale pred nasi cestou zakoupila vybaveni za skoro 25.000 (puvodni cena skoro 50.000 a je to plne mikrofonu na bluetooth, filtr na snih,…same uzitecne blbosti) a jejim dnesnim heslem bylo – 5 metru pojdu, rozhodim stativ a filmuju…a to neprehanim – vazne kazdych 5 metru! Ale I tak to tam bylo krasne, jakmile jsme se dostaly podel pobrezi – kyc nejvetsi, romantika hadr…az do toho osudoveho okamziku! Nikdy bych tomu neverila, ale ta krasna roztomila opicka dokaze byt pekna svine…verte neverte, napadla nas opice a kousla Marketu! Ale nebudu predchazet udalostem, nebo-li bylo nebylo…kracime si po stezce a najednou vedle nas ve vetvich min 5 opicek. Fotim, nadsena ze zviratek, ale jedna se zacala az neprirozene priblizovat. V okamziku kdy zacala tasit svoje zuby a nahrbila se, tak jsme trosku znejistely a kdyz skocila na Marketu a zarvala svoje tesaky do jeji nohy, tak uz jsme normalne jecely. Nakonec je odehnala vzdy duchapritomna Boba a ja se s krvacejici Marketou odbelhala k mori na plaz osetrit ranu profesionalni peci…ode me. Sok, rikam vam sok a nejlepsi samozrejme byli potom strazci co jsme potkali…nejdriv se asi 5 minut smali, ze jsme videly poprve v zivote opicku v prirode a ne v zoo a pak nam s naprosto kamenou tvari rekli, ze prece kazde male dite vi, ze je staci odehnat..jak jednoduche. No kazdopadne po operaci jsme kazda vzaly do ruky klacek, Boba vepredu, ja zavirala vypravu a rychlym tempem padily pryc:) ted uz se tomu smejeme, ale v tu chvili nic moc zabava to nebyla …
Cilem cele trasy je mestecko Cahuita a tam jsem se konecne dockala – uvidela jsem sveho prvniho skutecneho surfare. No uz taky bylo na case, vlny vsude, krasne kulate a prkna nikde, krome strech projizdejicich aut. Rychle jsme zdlably hambac na autobusaku a s jeste zbytky v ruce dobehly autobus. V Puerto jsme si vyzvedly auticko, narvaly tam narustajici batohy (coz nechapu, ale asi se mi tam to obleceni rozmnozuje) a trada na dalsi destinaci.
Nakonec jsme zmenily plan – nebudeme se vracet do San Jose, ale vezmeme to spodem pres Turrialba. Turrialba prijemne prekvapila, je to takove ospale mestecko pod horama (vulkanem) a strasne mile. Hostylek doporuceny obema chytryma knizkama se ukazal jako zatim nejlepsi volba a veca byla opet lahodna (a dokonce uz I cenove prijatelnejsi) a tudiz samozrejme desne nezdrava. Operace na pokoji s pomoci zelene tekutiny. Timto bych chtela podekovat mamce, ze mela tak genialni napad mi tu tekutinu pridat do batuzku. ..Dekuji jmenem svym i Markety
Jeste pivko pro dobre spani a na kute. Rano opet brzky budicek:)
Cilem cele trasy je mestecko Cahuita a tam jsem se konecne dockala – uvidela jsem sveho prvniho skutecneho surfare. No uz taky bylo na case, vlny vsude, krasne kulate a prkna nikde, krome strech projizdejicich aut. Rychle jsme zdlably hambac na autobusaku a s jeste zbytky v ruce dobehly autobus. V Puerto jsme si vyzvedly auticko, narvaly tam narustajici batohy (coz nechapu, ale asi se mi tam to obleceni rozmnozuje) a trada na dalsi destinaci.
Nakonec jsme zmenily plan – nebudeme se vracet do San Jose, ale vezmeme to spodem pres Turrialba. Turrialba prijemne prekvapila, je to takove ospale mestecko pod horama (vulkanem) a strasne mile. Hostylek doporuceny obema chytryma knizkama se ukazal jako zatim nejlepsi volba a veca byla opet lahodna (a dokonce uz I cenove prijatelnejsi) a tudiz samozrejme desne nezdrava. Operace na pokoji s pomoci zelene tekutiny. Timto bych chtela podekovat mamce, ze mela tak genialni napad mi tu tekutinu pridat do batuzku. ..Dekuji jmenem svym i Markety
Jeste pivko pro dobre spani a na kute. Rano opet brzky budicek:)
středa 16. prosince 2009
Den 2 - Puerto Viejo
Krasne rano v Puerto Viejo, vyhlasenem surfarskem raji Kosta Riky – prsi…ne oprava, chcije jako z konve..no nic prijemne pozdni budicek v nasich chatrcich, snidane v nedalekem café, ktera trvala pouhou hodinu a neco…pohodove tempo karibskeho pobrezi uz zacinam docela ale I chapat. Kupodivu jsou tu skoro vsechno majitele vselijakych baru, hostelu, hospudek cizinci, vetsihou rodily mluvci z Ameriky (jak jinak) a Britove. Napriklad nas hostel – kdybych chtela byt hodne ostra, tak bych to nazvala fetacke doupe, ale prece jenom bych nemela byt takova puritanka, dyt tam jenom od rana do rano huli travu a bavi se, kde byl lepsi has:)
Ale zpet k nasemu vyletu c.1 – kola. Pujcily jsme si kola za 6$ a vyrazily na nejjiznejsi cip zeme – mestecko Manzanillo. Cesta krasna, misty dost cednik, horko, dusno..ale krasna. Styl pani radni s kosikem vepredu.Bohuzel uz cestou tam nas potkalo prvni nestesi – Market uplne vypustila dusi..kola. Nastesvi v nestesti nedaleko byla jina pujcovna, tak nam to pan za babku opravil a my frcely dal. Konecne koupani v mori s romantickou plazi, jenom to zlute slunicko a modre nebe trosku chybelo na kycovite fota…a surfari. No I kdyz ja jsem se dokazala I pres 30faktor spalit slusne – mam prave rameno jak redkvicku.
Dneska jsem navic ziskala na nejzapadlejsim miste Kosta Riky velke AHA – je to tu dost drahe. Myslim na moje cestovni pomery…ale uznejte – dat v hospudce (sice pravda vyhlasene na morske potvory, ale…) za grilovanou rybku skoro 300Kc se mi zda dost prehnane, kord kdyz more sploucha od terasy asi tak 10metru max. Jako spravny “rusaci” jsme si daly akorat limcu z cerstveho ovoce a vyrazily do kramku za rohem nakoupit ovoce a nejaky mnamky…ale I tak nas to prislo skoro na 20$...romanticky piknik na plazi a opet mekka pneu od kola…sakra…nepodarilo se opravit, takze market nasedla na nosic, ja drapla kolo vedle sebe a jelo se celych 13Km zpatky :) prca…
Nase hrdincke vykriky (teda hlavne moje a Markety), ze vecer konecne zakalime vyprchaly presne v 8 vecer. Po vece a teda (at nam nekrivdim) 2 koktejlech s rumikem (konecne, diky bohu) jsme uznaly, ze 8.30 je opravdu POZDE a jde se spat…jo jo to mladi:) zase na moji obranu – rano mame budicek na 6.20 a hura na vylet…
Ale zpet k nasemu vyletu c.1 – kola. Pujcily jsme si kola za 6$ a vyrazily na nejjiznejsi cip zeme – mestecko Manzanillo. Cesta krasna, misty dost cednik, horko, dusno..ale krasna. Styl pani radni s kosikem vepredu.Bohuzel uz cestou tam nas potkalo prvni nestesi – Market uplne vypustila dusi..kola. Nastesvi v nestesti nedaleko byla jina pujcovna, tak nam to pan za babku opravil a my frcely dal. Konecne koupani v mori s romantickou plazi, jenom to zlute slunicko a modre nebe trosku chybelo na kycovite fota…a surfari. No I kdyz ja jsem se dokazala I pres 30faktor spalit slusne – mam prave rameno jak redkvicku.
Dneska jsem navic ziskala na nejzapadlejsim miste Kosta Riky velke AHA – je to tu dost drahe. Myslim na moje cestovni pomery…ale uznejte – dat v hospudce (sice pravda vyhlasene na morske potvory, ale…) za grilovanou rybku skoro 300Kc se mi zda dost prehnane, kord kdyz more sploucha od terasy asi tak 10metru max. Jako spravny “rusaci” jsme si daly akorat limcu z cerstveho ovoce a vyrazily do kramku za rohem nakoupit ovoce a nejaky mnamky…ale I tak nas to prislo skoro na 20$...romanticky piknik na plazi a opet mekka pneu od kola…sakra…nepodarilo se opravit, takze market nasedla na nosic, ja drapla kolo vedle sebe a jelo se celych 13Km zpatky :) prca…
Nase hrdincke vykriky (teda hlavne moje a Markety), ze vecer konecne zakalime vyprchaly presne v 8 vecer. Po vece a teda (at nam nekrivdim) 2 koktejlech s rumikem (konecne, diky bohu) jsme uznaly, ze 8.30 je opravdu POZDE a jde se spat…jo jo to mladi:) zase na moji obranu – rano mame budicek na 6.20 a hura na vylet…
holek blog z cestovani
Ne ze bych poctive nepridavala sve zazitky, ale prece jenom se znam a vim, ze moje frekvence nebude lepsi, ba i horsi :) takze tady je link na blog holek i nejaky ten obrazek a video.
mejte se
cencul.ontheroad.to/stredni-amerikou-batehom-sem-a-tam
mejte se
cencul.ontheroad.to/stredni-amerikou-batehom-sem-a-tam
pondělí 14. prosince 2009
Stredni Amerika - dalsi vylet za dobrodruzstvim
Ano je to tak...uz jsem opet zabalila batuzek a musim uznat, ze se kazdym rokem lepsim a lepsim - tentokrat mam pouze 13 kilo...a vyrazim smer Stredni Amerika...teda abych byla presna uz jsem tu. Zaciname Kosta Rika a uz mame skoro 22 hodin a spoustu zazitku za sebou...
Cesta dlouha a dokonce jak z Americkeho filmu...v jednu chvili zasnelo "je na palube prosim pritomny doktor" a uz dva velmi upraveni postarsi panove klusali dozadu...zadne drama nakonec nebylo, jenom pristavena sanitka u letadla po pristani a jedna obtloustla Americanka se klatila ulickou dopredu...ale i tak vzruso k sdileni :)
San Jose ok, ale musim uznat - stale se utvzuji, ze hlavni mesta (krome Evropy, ty jsou ale upln jiny liga) me nebavi...spousta lidi, zde az moc na to ze bylo poledne a clovek se skoro nehnul, to se v pondeli nepracuje??...kazdopadne jsme nasly prijemny hostylek, ziskaly spoustu uzitecnych informaci a uz jsme o 300km dale... u more. Zatim jsem ho nezkusila, jenom zaslechla z terasky restaurace, ale horko je, jidlo dobre tez i pivko chutna dobre - myslim, ze se mi tu bude na chvilku libit...zitra vylet na kole a troska pohody na plazi, prece jenom nas po zbytek pobytu v teto krasne zemi ceka fyzicka aktivita a spousta slapani do kopce a po parkach a uz se nemuzu dockat...
par zajimavosti -
- loto - skoro na kazdem rohu se v hlavnim meste prodava loterie, zajimavy pozitivni vztah mezi mirou nezamestnanosti a mnozstvim prodanych losu
- barva kuze - hlavne nic rasistickeho, ale jsem velmi prekvapena, ze mistni jsou velmi podobni a zamenitelni s Evropany / Amiky...
- bezpecnost - kolem baraku jsou obehnane ostnate draty a vsude jsou mrize, cloveka to opravdu donuti dat na sebe pozor. dokonce i kdyz jsem si dneska sla neco kopirovat, tak copy centrum melo mriz a muselo se zazvonit, aby me pustili dovnitr. To same banka - dva security hlidali u vchodu a nejdriv me projeli pres skenr zda nemam zbran s sebou...ufff
no nic jdu spinkat. jsem utahana a opravdu asi musim jeste trosku dohanet spankovy deficit.
pusu
P.
Cesta dlouha a dokonce jak z Americkeho filmu...v jednu chvili zasnelo "je na palube prosim pritomny doktor" a uz dva velmi upraveni postarsi panove klusali dozadu...zadne drama nakonec nebylo, jenom pristavena sanitka u letadla po pristani a jedna obtloustla Americanka se klatila ulickou dopredu...ale i tak vzruso k sdileni :)
San Jose ok, ale musim uznat - stale se utvzuji, ze hlavni mesta (krome Evropy, ty jsou ale upln jiny liga) me nebavi...spousta lidi, zde az moc na to ze bylo poledne a clovek se skoro nehnul, to se v pondeli nepracuje??...kazdopadne jsme nasly prijemny hostylek, ziskaly spoustu uzitecnych informaci a uz jsme o 300km dale... u more. Zatim jsem ho nezkusila, jenom zaslechla z terasky restaurace, ale horko je, jidlo dobre tez i pivko chutna dobre - myslim, ze se mi tu bude na chvilku libit...zitra vylet na kole a troska pohody na plazi, prece jenom nas po zbytek pobytu v teto krasne zemi ceka fyzicka aktivita a spousta slapani do kopce a po parkach a uz se nemuzu dockat...
par zajimavosti -
- loto - skoro na kazdem rohu se v hlavnim meste prodava loterie, zajimavy pozitivni vztah mezi mirou nezamestnanosti a mnozstvim prodanych losu
- barva kuze - hlavne nic rasistickeho, ale jsem velmi prekvapena, ze mistni jsou velmi podobni a zamenitelni s Evropany / Amiky...
- bezpecnost - kolem baraku jsou obehnane ostnate draty a vsude jsou mrize, cloveka to opravdu donuti dat na sebe pozor. dokonce i kdyz jsem si dneska sla neco kopirovat, tak copy centrum melo mriz a muselo se zazvonit, aby me pustili dovnitr. To same banka - dva security hlidali u vchodu a nejdriv me projeli pres skenr zda nemam zbran s sebou...ufff
no nic jdu spinkat. jsem utahana a opravdu asi musim jeste trosku dohanet spankovy deficit.
pusu
P.
sobota 12. prosince 2009
Opoustim Budapest
Je to tak...neskutecne se stalo skutecnosti a ja opoustim Budapest :)
po 2 letech, 3 mesicich, 28 dnech a 23 hodinach jsem nasedla do Saabika a vyrazila naposled smer Praha, zamavala hradu, zasmala se cestou s Honzikem a mate me zase zpatky...
jupiiiiiiiii
po 2 letech, 3 mesicich, 28 dnech a 23 hodinach jsem nasedla do Saabika a vyrazila naposled smer Praha, zamavala hradu, zasmala se cestou s Honzikem a mate me zase zpatky...
jupiiiiiiiii
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
